Bude to asi pěkný divoch...

 Každý den si tak říkám, jak to malé asi vypadá, jestli bude mít po narození vlásky či né, zda bude po mě či po tatínkovi a nemalou mírou myslím též na to, zda je to chlapeček či holčička. Zítra nás čeká velký den, jdeme se nechat natočit na 3D ultrazvuk, kde by nám všechny tyto myšlenky mohli pomoct vyřešit. Jde se mnou moje mamka, která se též nemůže dočkat jak mimísek bude vypadat a vůbec, jak vypadá takovýto ultrazvuk sám o sobě - za ní se běžně nedělal. No jsem hrozně nedočkavá, zda se podaří natočit nějaké pěkné video, které bych zde mohla zdokumentovat společně s fotečkou. Je to náš mazílek. Každý den se ozvývá čím dál tím víc, kopanečky už nejsou zdaleka pouhými bublinkami, ale jdou nádherně vidět pouhým pohledem. Tatínek už je také cítí a moc se mu to líbí. Jsou to oba moje největší zlatíčka na světě a bez nich by byl můj život prázdný a bezvýznamný...