Už o nás ví taťka...

 Tak jsem si myslela, jak tuto novinku vydržím neříct příteli dříve než jako dáreček pod stromeček, ale prostě to nešlo.... Když se můj Jirka vrátil z práce, bylo pozdě večer. Doma jsme měli už nazdobený vánoční stromeček, pod ním připravené zabalené dárky a mezi nimi byly také 3 krabičky a jeden velký dárek.... Požádala jsem ho, aby tyto dárky dozbalil již dnes, že mám k tomu jistý důvod, a s touto větou se s ním posadila na koberec. Dárečky byly očíslované a v každém z nich zabalený papírek se vzkazem, lépe řečeno s vyznáním. Do jednotlivých papírků jsem shrnula všechny ty city, které ke svému příteli cítím, jak mi je s ním krásně a jak ho hrozně moc miluju. Poděkovala jsem mu v nich též za to, jak mi strašně moc pomáhá v mých obtížných obdobích a že mu vděčím za každý den, který stráví po mém boku. Na posledním papírku bylo popsané to, co jsme spolu dlouho rozebírali - rodina a jeho stavění se k ní... Nutno říci, že celou dobu byl Jirka zastáncem, že na rodinu ještě není připraven a rád by jí až tak za 3 roky... Když se chystal rozbalit ten dárek, což byla poslední část mého sdělení že čekáme miminko, začaly se mi hrnout slzy do očí a byla jsem hrozně zmatená, což jak mi připadlo nebyla jsem v tom sama.... Když Jirka rozbalil knížku - Naše miminko (něco jako takové to první fotoalbum kam se píší zajímavé momenty - první slovo, první zoubek, jak se budu jmenovat a tak....), začal již leccos chápat. Na úvodní stránku jsem mu přilepila pozitivní testík a pod něj napsala, kdy byl proveden. Jirka nejprve nechápavě koukal, pak se otočil na mě a říká: co to má být? Já se nezmohla na nic víc, než mu říct, že ten těhotenský test je pozitivní. Obrátil zpět svůj pohled na knížku a testík, pak prohlásil - My budeme mít rodinu? a hrozně něžně mě objal. Připadlo mi, že ač v tu chvíli bojoval se smíšenými pocity, měl lesklé oči... Ještě chvilku jsme si povídali a pak šli spát, už né ve dvou jako doposu, ale už VE TŘECH !!!!!